Dnes jsme zvyklí na to, že v obchodech najdeme zboží v podstatě z celého světa, aniž bychom si příliš lámali hlavu s tím, jak se na pult vlastně dostalo. K tomu je totiž potřeba velmi propracovaný logistický systém, který zahrnuje mnoho nejrůznějších typů dopravy. Z nich je však zdaleka nejčastěji využívána ta silniční, kdy zboží vezou kamiony, a to z velmi pochopitelných důvodů.

V první řadě zde máme fakt, že silniční síť je velmi hustá, což znamená, že můžeme náklad dovézt až přímo do obchodu. To je rozhodně velmi výhodné, neboť to eliminuje nutnost zajišťovat další dopravu z centra, například parkoviště, do obchodu. Tím je to samozřejmě levnější.

To ostatně platí i o celkových nákladech. V porovnání s ostatními typy přepravy, jako například letecká či lodní. Koupit si dodávku totiž přijde mnohem levněji, než bychom mohli čekat, zvláště ve srovnání s ostatními. Také pohonné hmoty jsou podstatně levnější.

Jistě, můžeme mít argument, že ta železniční vyjde mnohem levněji, avšak v to nepočítáme nutnost překládky nejprve z nákladního automobilu na nádraží při nakládce, a následně pak v cílové stanici při vykládce. To se vyplatí pouze tehdy, pokud je minimálně jedna z těchto stanic blízko skladu, což bohužel většinou není ten případ. Celá záležitost se tak nejen prodraží, ale také zkomplikuje, a to se přepravci rozhodně nevyplatí.

Dále je zde také dostatek zaměstnanců, především řidičů. Mnoho lidí má potřebné řidičské oprávnění, avšak těch, kteří mají kapitánskou licenci, případně pilotní průkaz, není zrovna mnoho. Je tedy mnohem snazší je najít, a navíc je možné jim i platit celkově méně, neboť jich je na trhu dostatek. Proto není divu, že tomu dávají zaměstnavatelé přednost.

Ovšem často se nepočítá se tím, že se na silnici mohou vytvořit komplikace, a čím víc aut, především nákladních, je, tím více je těchto komplikací. A s tím je potřeba při plánování počítat.