Pamatuji si, když jsem byla malá a bezstarostná. Jakmile jsem ale dospívala, zjistila jsem, že život není vůbec nic jednoduchého a není to žádná procházka růžovým sadem. Když jsme byli malí, mysleli jsme si přesně takhle. Protože vždycky, když jsem byla malá, měla jsem svoji fantazii, která mě přesvědčila, a teď, když jsem dospělá, vidím to úplně jinak. Velice jsem si přála krásné bydlení, a hlavně dům. Jelikož už jsem vdaná a sice ještě nemám žádné děti,  ale přesně vím, co to obnáší, když si chcete pořídit dům. Můžu vám říct, že s manželem jsme zažili i těžké chvilky, a to jen díky tomu, že jsme si chtěli pořídit domeček, o který se snažíme celou dobu.

 

 

Ohledně toho je hodně starostí a dokonce jsme se kvůli tomu i pohádali. Nebylo to vůbec nic příjemného, protože najednou jsou to velké starosti, a z těch větších starostí vznikají ještě mnohem větší starosti, takže to není nic příjemného. Sice nejsem ten typ, že bych se pořád chtěla hádat, ale na druhou stranu, bohužel, člověk se někdy hádat nechce, ale ta hádka vznikne. A to přesně vzniklo s mým manželem, a to jen kvůli tomu, že jsme se hádali. Přemýšleli jsme, jaký dům chceme pořídit, jaký si chceme postavit a kde. Jsou to veliké celoživotní cíle a je potřeba je vymyslet tak, aby to bylo opravdu pro nás vhodné, a abychom konečně žili spokojeně a šťastně.

 

 

Nejhorší na tom ale je, že tu představu má každý úplně jinou. Já a můj manžel máme chvílemi úplně jiné názory, a i přesto, že jsme se vzali v kostele, tak to asi k tomu manželství patří, protože člověk se kolikrát nedomluví ani s tím manželem. Ale popravdě vám můžu říct, že to k tomu vztahu patří a že nejsem jediná na světě, která to takhle má. Snažili jsme se najít i kompromis, a věřím, že se to trošku zlepšilo. Snažíme se domluvit, ale není to nic jednoduchého, protože pokud chcete žít s manželem nebo manželkou celý život, je potřeba mít všechno spořádané. A věřte, že to není nic jednoduchého.